Jak mi volali vymahači…

Dlouho jsem si myslela, že když nikomu nic nedlužím ani neručím za cizí dluhy, nemohou mi volat vymahači a něčeho se dožadovat. Omýýýl!!! Můžou…

Dnes dopoledne, když jsem seděla v kavárně na schůzce, zavolalo mi na mobil neznámé číslo. Hlasitá plazmová obrazovka nad mojí hlavou, ze které se linula ryčná píseň Lady Gaga mi zabránila uslyšet, kdo je na druhém konci drátu. A tak jsem se, coby děvče slušně vychované, omluvila a požádala dotyčného, aby byl tak přelaskavý a ozval se mi za deset minut, že se mu teď nemůžu věnovat. Zpěvačku z plazmové televize mezitím přestali pronásledovat Paparazzi, a tak jsem slyšela, jak mi mužský hlas výhrůžně odvětil: „Ne! Vy se ozvěte mně! Ve svém vlastním zájmu!“

Průůůšvih, pomyslela jsem si. Unesli mi babičku i s kolečkovým křeslem a budou chtít výkupné! Nebo chtějí do Blesku prodat moje hambaté fotky z dětství, kdy jsem v pěti letech pobíhala nahatá u rybníka!

Dychtivá dozvědět se, co že je to v mém vlastním zájmu, jsem zmáčkla zpětné volání. Na druhé straně se ozval ženský hlas, který zadrmolil jméno jakési společnosti a dotázal se mě, co si přeju. V celku popravdě jsem odvětila, že nevím. Že mi před chvílí z tohoto čísla volal nerudný muž nevalných způsobů, který se dožadoval rozhovoru se mnou. „Ahááá, vy budete paní Dinarová“, řekl ženský hlas. To mě teda dostalo! Je pravda, že různí kreativní jedinci dokáží z mého neobvyklého příjmení vykouzlit pozoruhodné věci, ale „paní Dinarová“ to už chtělo extra dávku fantazie. „Ne, to nejsem!“, odvětila jsem. „My tu máme uvedený, že tohle číslo patří paní Dinarový….A neznáte jí aspoň?“, pokračovala žena v dotazování. „Uhodla jste. Neznám. Tohle číslo patří odjakživa mně! “, řekla jsem a rozloučila se. 

Zavěsila jsem telefon a považovala celou záležitost za vyřízenou. Identita paní Dinarové se mě ovšem rozhodla držet, jako klíště. Už za deset minut nato mi přišla smska: „P. Dinarová, kontaktujte mne ve věci Vašeho závazku vůči spol. Telefonica, jehož vymáhání jsme převzali. V. Král, MBA Finance, tel: [phone].“ Pane jo, člověk by řekl, že pracovník společnosti MBA Finance by mohl vědět alespoň to, že smska má začínat slovy „Dobrý den“, a končit frází „S pozdravem“, ale ostatně dobré vychování neprojevil dotyčný pán ani při prvním kontaktu se mnou, takže asi není čemu se divit. Tón smsky, i samotný fakt, že vůbec přišla, by zcela jistě dokázal vyvést z konceptu i méně vznětlivou povahu, než jsem já.

Čekala jsem, až z rušného centra města dorazím do klidu, odkud si budu moci znovu zavolat, a sdělit milým vymahačům, co si o nich asi tak zhruba myslím. Vytočila jsem podruhé uvedené číslo a opět jsem měla štěstí na ženský hlas. No, tedy štěstí…to je trochu eufemismus. Sdělila jsem dotyčné dámě, že bych chtěla mluvit s jejím kolegou. „On právě telefonuje“, opáčila mi, čímž ve mně probudila pocit škodolibé radosti nad tím, že nejsem jediná, koho její kolega dnes oblaží svým přívětivým telefonátem. „Můžu vám nějak pomoci já?". „Můžete“, řekla jsem a jala se popisovat, proč volám. „Nó, ale to už je vyřešený“, opáčila dáma. „My jsme tu měli chybu, ale už jsme si jí opravili. To už je všechno v pořádku.“ „V POŘÁDKU???“, zeptala sem se - s notnou dávkou nepochopení v hlase. „To teda není v pořádku. A co takhle říct, že se mi za tu chybu a za nepříjemného kolegu a obtěžování omlouváte?“ „Nó…“, odmlčela se dívka, „tak já to teda kolegovi vyřídím, že chcete, aby se omluvil, no…no…tak já se teda omlouvám za něj. Na shledanou.“

Na shledanou teda fakt NE!!! Všechno, jenom ne nashledanou s takovými firmami a jejich zaměstnanci, postrádajícími elementární špetku vychování.

Závěrem bych všem nositelkám příjmení „Dinarová“ ráda poradila, aby své účty za telefon hradily, pokud možno, v době splatnosti. A vám ostatním přeji, abyste do spárů různých MBA upadali co nejméně. Ideálně nikdy!